Každý z nás určitě zná nejeden podnik. Takové firmy potkáváme ve svém okolí a v některých případech je i osobně využíváme. A kdy je využíváme? Pochopitelně tehdy, když je najdeme. Firma, která by byla k nenalezení, by nám logicky unikala. A nejen nám zákazníkům, ale samozřejmě i úřadům, potažmo státu, bankám a kdo ví, komu všemu ještě.
A aby se daly firmy najít a využívat, musí mít prostě svá sídla. Tedy nějaké prostory s adresou, kde působí. To je naprosto nezbytná věc už ve chvíli, kdy se jakákoliv firma rodí, a nezbytnost takového sídla trvá vlastně až do naprostého zániku kterékoliv firmy.
Jenže ono určitě není sídlo jako sídlo. A kdo se rozhodne založit si své podnikání a působit třeba v nějaké ruině, může možná sice jásat, že ho to vychází levně, jenže současně následně trpí ? tím, že nevzbuzuje s něčím takovým právě důvěru a tudíž se k němu platící lidé rozhodně nehrnou.
A ten, kdo si pořídí sídlo luxusní? Ten sice slaví daleko pravděpodobněji úspěchy u četné klientely, jenže ho zase takové vzácné sídlo zbytečně ekonomicky zatěžuje. Pokud ho vůbec za skutečně hříšné peníze aspoň sežene, což není nikdy samozřejmost.
A co když chce mít někdo dobře vypadající firemní sídlo, ale nechce za něj utrácet velké peníze nebo tak dokonce ani nemůže učinit? Pak může někomu takovému nabízet ideální služby třeba i virtuální sídlo Ostrava.
V čem se liší virtuální sídlo od sídla skutečného? Především tím, že jde o důstojnou budovu, která podnikateli zjednává na veřejnosti respekt. Ovšem současně jde o docela levnou záležitost, a to proto, že zde firma, která si tu pořídí své sídlo, nepodniká. Tady má pouze reprezentativní adresu, tady se jí poskytuje omezené množství služeb a nic víc. Takže je to vlastně tak trochu Potěmkinova vesnice.
A komu se takové virtuální sídlo hodí? Klidně i každému z podnikatelů, který chce působit důvěryhodněji, než jak by působil, kdyby si zaregistroval své sídlo v nějakém pochybném objektu.