Dnes je obecně přijímáno, že vesmír začal velkým třeskem. Krátce po něm se začaly protony, elektrony a neutrony, které během něj vznikly, spojovat do jednoduchých atomů. Prvními byly samozřejmě atomy vodíku a hélia, které jsou nejjednodušší. Dodnes jich ve vesmíru najdeme nejvíce. Jak ale vznikly ty ostatní?
Pokud se podíváme na periodickou tabulku, zjistíme, že existuje 92 prvků, které můžeme najít (zbytek je uměle vytvořen lidmi). Ty pak tvoří planety, včetně té naší. Proces jejich vývoje však byl mírně řečeno bouřlivý.
Původní vodík a hélium se začaly na mnoha místech postupně zhušťovat, až vytvořily zárodky prvních galaxií a později i hvězd. Ty koneckonců nejsou nic jiného, než obří jaderné reaktory, které přetváří hélium na vodík. K tomu je samozřejmě potřeba velké množství energie. Ovšem k tomu, aby byly vytvořeny i další prvky, je jí potřeba mnohem více. Kde se tedy vzala?
Odpověď je, že při výbuchu supernov. Mnohé hvězdy se nakonec stanou supernovami, které posléze vybuchnou. V tu chvíli je uvolněno takřka neuvěřitelné množství energie spolu s materiálem, který předtím onu hvězdu tvořil. Díky tomu pak vzniknou i ostatní prvky.
Často se pak stane, že jsou tyto zachyceny v gravitačním poli jiné hvězdy. Dostanou se tedy na její oběžnou dráhu. Ovšem tyto mají také svou vlastní přitažlivost, takže ty nejtěžší pak k sobě přitáhnou prvky lehčí. Tak nakonec vzniknou planety, a je to také důvod, proč má valná většina z nich těžké železné jádro.
Ovšem tyto prvky netvoří jen planety samotné, ale také vše na nich. Včetně živých organismů na planetě Zemi. Zjednodušeně by se tedy dalo říci, že nejsme v podstatě nic jiného, než kosmický prach, který byl silou gravitace přitažen na jedno místo. Je to rozhodně velmi zajímavá představa a ukazuje nám, jak mocné fyzikální síly skutečně jsou. A ačkoliv je ještě mnoho, co o vesmíru nevíme, můžeme si být jisti, že jsme jeho součástí.