Můžeme dělat sebevíce. Můžeme se hlídat, sportovat nebo otužovat, přece jen se může stát, že chytneme nějakého bacila. My o něj nestojíme, zato on o nás ano, neb nás potřebuje pro své množení. Takže k nám vlítne, tedy přímo do nás, a tam započne své řádění. Nu a my musíme vyhledat lékaře, který nás pošle do lékárny na nákup léků. Nuže, člověk v dobré víře popadne papírek se seznamem toho, co si má koupit a v lékárně zjistí, že ne všechny léky jsou dostupné. Naprosto obvyklá situace, hlavně v současnosti. Prý nejsou hlavně základní léky a také ty pro děti. Momentálně se prý situace zlepšuje, tak uvidíme. V každém případě si musíme položit otázku, kdo za to může. Lékárníci sami? Zásobovači léky? Výrobci?
Abychom si mohli odpovědět, musíme se dát do pátrání. Začneme přímo v lékárně, kde by si to měl hlídat vedoucí, nebo ten, kdo je tam k tomu určen, aby hlídal množství léčiv. Protože pokud on léky neobjedná, je jasné, že je zásobovač nepřiveze. On totiž nemůže tušit, kde, čeho kolik je. Pokud tedy lékárník neobjedná, léky nejsou. To je tedy první viník. Pokud však řádně objednává, musíme pátrat dále. Tím se dostaneme přímo k zásobování lékáren. Pokud léky dodává řádně dle objednávky, tak mizí někde v černé díře. Pokud nedodává, jak má, tak je třeba zjistit příčinu. Těch může být samozřejmě více, ale ta hlavní je v tom, že je nemá kde brát. Výrobci nevyrábí nebo vyrábí, ale málo.
V tomto případě sice máme viníka, ale nic s tím nemůžeme dělat. Pokud není materiál, nestaví se dům, pokud nejsou příslušné prostředky, nemohou se ani vyrábět léky. Takže máme dalšího viníka, a to dodavatele látek k výrobě potřebné. Nuže, prošli jsme celou cestou výroby léků, od dodavatele až k přímému prodejci. Vidíme, že chyby mohly nastat kdekoli. Což nás jako koncové uživatele, ale zajímat nemusí. My se potřebujeme léčit, a ne hledat viníky.