Když jsem nastupovala do nové práce, tak jsem byla z toho hodně nešťastná. Nevěděla jsem, co mám dělat. Jsem opravdu velký introvert a opravdu složitě se seznamuji. A když je v místnosti plno cizích lidí, které neznám, tak se stydím a jsem ztracená. A tohle právě bylo v mé noví práci. Byla jsem telefonistka. V práci jsem byla už týden, ale opravdu jsem byla stále nervózní, protože jsem se bála s někým seznámit. Dokonce nevím, jak ostatní by mě brali nebo za koho, ale myslím si, že tato společnost mě měla spíše za nějakého podivína anebo outsidera. Protože jsem nechtěla ani s nikým mluvit.
Vždycky, pokud jste něco nutně potřebovala, tak jsem šla za šéfovou a pěkně potichu jsem jí všechno řekla. Myslím si, že i šéfová si o mě musela myslet své. Já jsem byla taková tichá a nedokázala jsem si prosadit svou. Neuměla jsem si dupnout a neměla jsem ostré lokty jako ostatní. Tak co potom má dělat pracovní společnost v práci s takovým člověkem jako jsem já? Absolutně nevím, kdybych byla třeba například pravý opak bylo by mi fajn.
Co bych dělala, kdybych měla svého kolegu v práci nějakého velkého extra introverta. Myslím si, že to taky není dobrá povaha. Podle mého názoru je být introvert a extrovert dohromady. Přeci člověk nemůže být jenom jedno. Chtěla jsem být opravdu v lepší společnosti, takže jsem si řekla, že v této práci ještě vydržím. Dám tomu tak dva tři měsíce a uvidím, jak se mi v práci a ve společnosti bude dařit. Nakonec to bylo všechno dobré. Seznámila jsem se tam s jedním mužem, ze kterého se nakonec vyklubal můj současný partner. Ani tohle bych vůbec nečekala. Takže nakonec tato práce dopadla skvěle a musím říct, že pracuji v té nejlepší společnosti, jakou už jsem si mohla vybrat. Opravdu je důležité, aby člověk pracoval v dobré společnosti, protože mu to přidá taky na sebevědomí.