Zábavná věda pro všechny

Věda byla vždycky můj koníček. Věda mě bavila už odmalička, protože můj děda byl vědec. Sice ne ten profesionální, ale věnoval se vědět jenom tak sám sobě pro radost. A taky můj strejda nebyl jiný. Protože oba dva měli kolik vědeckých knih, že by se v tom možná taky utopili. Mě to bavilo a možná jsem tady tu lásku k historii a ke vědě zdědila právě po svém strýci a po svém dědečkovi. Kdybyste viděli tu jejich knihovnu odborných knih, tak by vám asi spadla čelist. Bylo to všechno dokonalé. Mně se to líbilo a trochu jsem záviděla. A nejvíce knih tam měli o vesmíru, ale taky o podmořském světě a nebo klasickou džungli. Byla to kniha Džunglí o zvířatech, které tam žijí. Líbilo se mi to a fascinovalo mě to.

A taky tam byly různé vědecké experimenty, které se dělají jenom tak pro zajímavost. Taky dědeček mi kupoval různé vědecké experimenty, když jsem byla malá. Byly to takové dětské hry a hračky a stavebnice, kde děti potom měly dělat různé experimenty. Třeba vodu se solí a s provázkem. Vždycky, když se dá do vody velké množství soli a dal se tam provázek, tak voda se potom vypařila.

A ten provázek byl pokrytý krásnými krystalickými krystaly ze soli. Bylo to opravdu pěkné. Tyto pokusy o vědě jsem taky dělali na základní škole. A musím říct, že mě to velice hodně bavilo a zajímalo mě to. A vždycky mi to přišlo takové geniální a já jsem si řekla, že by se mi líbilo, kdybych byla vědkyně. Zkoušela jsem vědeckou přírodovědnou fakultu, ale bohužel jsem se nedostala, což mě velice zklamalo a byla jsem z toho dlouho špatná. Zkoušela jsem to i podruhé, ale ani podruhé jsem neuspěla, a to mě velice mrzelo, že jsem z toho brečela a byla jsem nešťastná. Takže jsem si udělala pouze zdravotní školu a jsem ráda, že pracuji alespoň ve zdravotnictví. Zdravotnictví taky tak trošku věda.